Velký úspěch chovatelské líhně z Milošovic...


Ten příběh zní jako pohádka, která ještě není ani zdaleka u svého konce – sympatický mladý muž, který společně s manželkou
Čestmírou vychovává 3 děti, právě prožívá mimořádně úspěšné období svého dosavadního profesního života. A také období
velice hektické, jeho chovatelský úspěch vyvolal patřičnou pozornost u odborné i laické veřejnosti, včetně všudypřítomných
médií. Rozhovory, fotografování, návštěvy - to je poměrně častý kolorit posledních dní, který se na rodinné farmě pana Cihláře
v Milošovicích na Kutnohorsku odehrává.

 

Kdo je Ing. Radek Cihlář?
Ale pojďme pěkně popořádku – na samotném počátku cesty, někdy v roce 1992, stáli rodiče tehdy 18letého studenta střední školy Radka, který se v té době teprve chystal na svá vysokoškolská studia (Radek Cihlář promoval na Mendelově univerzitě v Brně v roce 1998 – pozn.aut.). Rodiče restituovali několik krav a pár hektarů zemědělské půdy – „vrhli se“ do podnikání, pěstovali převážně krmné plodiny a obilniny... Pan Cihlář k tomu říká: „Začátky byly mimořádně náročné, pomáhal jsem tam, kde bylo potřeba, krávy nám doslova běhaly po dvoře, rodiče neměli zemědělské vzdělání, učili jsme se jak se říká za pochodu.“
Trpělivost, pokora a vůle však byly, jak se později ukázalo, namístě – rodiče vytrvali, Radek dokončil vysokou školu a poté se prakticky ihned a definitivně na plný úvazek zapojil do řízení rodinného podniku...

 

 Jak šel čas
Postupně plánovaný rozvoj podnikatelských aktivit si vyžádal strategická rozhodnutí směrem do budoucna – bylo jasné,
Ten příběh zní jako pohádka, která ještě není ani zdaleka u svého konce – sympatický mladý muž, který společně s manželkou
Čestmírou vychovává 3 děti, právě prožívá mimořádně úspěšné období svého dosavadního profesního života. A také období
velice hektické, jeho chovatelský úspěch vyvolal patřičnou pozornost u odborné i laické veřejnosti, včetně všudypřítomných
médií. Rozhovory, fotografování, návštěvy - to je poměrně častý kolorit posledních dní, který se na rodinné farmě pana Cihláře
v Milošovicích na Kutnohorsku odehrává.
že v daném okamžiku není možné pokračovat bez odpovídajícího zázemí a vybavení. V roce 2001 se pan Cihlář za aktivní účasti několika spřízněných duší a přátel pustil „svépomocí“ do výstavby stájí, díky nimž mohla následně zvířata opustit již mnohdy nevyhovující provizorní prostory k ustájení. Další investiční akce v areálu jeho současné farmy v Milošovicích na Kutnohorsku
završily proces jejího praktického dokončení – v roce 2002 byla finalizována stavba dojírny a přístřešku pro jalovice, v roce 2003 byla rozšířena stáj o dalších 20 míst, v roce 2008 byla dostavěna jímka na kejdu (včetně technologie šípových lopat, které trus automaticky odklízejí), rok 2009 byl rokem úspěšného dokončení kotců pro telata, v roce 2011 byly znovu rozšířeny stáje a v současnosti, tedy na konci roku 2014, prochází právě dostavěná minimlékárna procesem kolaudace za účelem zahájení jejího oficiálního provozu. Slova pana Cihláře hovoří za vše: „Upřímně, nikdy před tím, než jsme začali celý areál budovat, jsem si neuměl představit, že bychom se dostali až tak daleko, vzali si úvěr a přijali tak velkou zodpovědnost. Vlastně jsme ani neměli možnost o tom příliš přemýšlet, události nabraly velmi rychlý spád, s odstupem času však ničeho nelituji.“

 

Rodinná farma
Historie se opakuje, stejně tak jako tehdy „náctiletý“ středoškolský student Radek pomáhal při „rozjezdu“ farmy svým rodičům,
dnes i jeho obě starší děti – šestnáctiletý Radek a čtrnáctiletá Kateřina – trpělivě a dle slov svého otce s chutí a rády věnují převážnou část svého volného času teprve nedávno zakořeněné rodinné tradici. Pozadu v žádném z představitelných ohledů
nezůstává ani manželka Čestmíra – vedle péče o řádný chod domácnosti (včetně péče o čtyřletou Karolínu) v útulném srubu,
jež společně s celou rodinou obývají, je paní Cihlářová u všeho podstatného, co je potřeba ve společném zájmu a ve prospěch
farmy udělat či zařídit. Sama k tomu s úsměvem říká: „Přišla jsem do typicky vesnického prostředí ve svých 21 letech z  nedalekého historického města (Kutná Hora – pozn.aut.), nemajíce tušení co mě vůbec čeká. Postupem času jsem se však „zaučila“, manželovo nadšení a samozřejmě okolnosti s tím vším spojené mi nedaly příliš na vybranou, ale jsem nakonec spokojená a ráda“. Dnes paní Cihlářová např. vyrábí pro rodinu, blízké příbuzné a přátele chutné sýry, ještě více povinností ji čeká po zprovoznění právě dokončené minimlékárny. Cihlářovi momentálně hospodaří na ploše o výměře 68 ha zemědělské půdy, z toho je 15 ha půdy orné. Svou maximální pozornost věnují chovu mléčného skotu. Jejich stádo čítá 40 dojnic, 50 jalovic, dále pak 25 ovcí masného plemene Suffolk a 2 koně. Denně produkují kolem 1000 l mléka, které následně odvážejí ke  zpracování do benešovské mlékárny, prodej mléka je momentálně jejich hlavním zdrojem příjmů. Výhledové plánují rozšíření výroby sýrů, jež by nabízeli potenciálním odběratelům a zákazníkům v dosahu mikroregionu, v jehož rámci se pohybují. Pan Cihlář vysvětluje: „Nemáme ambice expandovat se svými produkty do sítě hypermarketů, nechceme, aby nám naše podnikatelské aktivity „přerostly přes hlavu“, chceme společně s manželkou vše zvládat pokud možno sami. Postupně bychom samozřejmě rádi zapojili i naše děti, uvidíme, více nám ukáže až čas.“

 

Mistrovská soutěž
K tomu, aby pan Cihlář přijal nabídku k účasti v soutěži holštýnských krav, vedla poměrně dlouhá cesta oklikou. Farmář se velice dobře orientuje v problematice genetiky, sám prakticky provádí i vlastní inseminaci, pečlivě si vybírá ty „správné“ býky.
A k tomuto dodává: „Genetika té nejvyšší možné kvality je můj absolutní cíl, vkládám do této oblasti poměrně velké finanční
prostředky, vědomě tak investuji do naší budoucnosti...“, nepochybuje chovatel ani vteřinu o správnosti svého dlouhodobého
přístupu. A ukazuje se, že se mu jeho filosofie postupně vrací.
K definitivnímu rozhodnutí zúčastnit se soutěžních přehlídek holštýnského plemene jej přivedla vlastně tak trochu náhoda –
jeho stádo bylo opakovaně hodnoceno jako jedno z nejlepších v ČR z pohledu jeho exteriéru, hodnotící komisaři svými výroky
povzbudili majitele k jeho rozhodnutí vyzkoušet si do té doby nepoznané. Poprvé se tak v soutěži chovatel představil před 6 lety ve Zdislavicích u Vlašimi, tehdy ještě bez úspěchu. Ten přišel až na konci roku 2014, zato byl však skutečně mimořádný.
Jakousi předzvěstí událostí dnů příštích byla červnová účast na výstavě v Košeticích, kde byly plemenice jeho chovu Sára a Dita nejlepší ve svých kategoriích, Sára se pak dokonce stala i celkovou vítězkou výstavy. V říjnu pak přišla účast na národním šampionátu holštýnského plemene, jež bude do pomyslné knihy historie chovu pana Cihláře zaznamenána zlatým písmem.

 

Šampionka Sára
Říjnové národní mistrovství, které se poprvé uskutečnilo v novéhale areálu výstaviště v Lysé nad Labem, se z pohledu reprezentantek milošovického chovu stalo svým průběhem a především konečnými výsledky pro pana Cihláře a vlastně celou jeho rodinu nezapomenutelným. Prvotelka Dita obsadila ve své kategorii černostrakatých holštýnských plemenic stříbrnou pozici.
Mimořádného výsledku pak dosáhla kráva na čtvrté laktaci Sára, která se stala národní šampionkou černostrakatého holštýnského plemene a nakonec i celkovou vítězkou výstavy v Lysé! Dle vyjádření odborných posuzovatelů a rozhodčích naplňuje Sára svými  parametry téměř do detailu vizi, jak má pravá šampionka vypadat – „ona se prostě umí prodat“, má perfektní mléčný charakter, bezproblémové končetiny, ostře řezané rysy, špičkové vemeno, disponuje potřebnou tělesnou kapacitou, výbornými motorickými vlastnostmi i schopností zaujmout ten správný „postoj“. Chovatel Radek Cihlář komentuje tento skvělý úspěch slovy : „Dlouholetá každodenní práce přinesla nepředvídatelný a neočekávaný národní mistrovský titul. Jsem pyšný na celou rodinu, aktivně se na tom podíleli prakticky všichni, zejména pak syn Radek a dcera Kateřina, kteří Sáru a Ditu na soutěž pečlivě připravovali, Radek Sáru vodil i v průběhu samotné soutěže.“

 

Jít úspěchu naproti
Jen velmi obtížně bychom s panem Cihlářem mohli dnes debatovat o jeho dosavadních úspěších, nebýt jeho cílené a vědomě aplikované chovatelské filosofie. Šampiónka Sára či rovněž velmi úspěšná Dita mají zajištěno veškeré potřebné zázemí a péči pro jejich žádoucí vývoj, který vyvrcholil jejich momentálními soutěžními úspěchy. Majitel farmy doplňuje : „Potenciální chovatelský úspěch v podstatě stojí na čtyřech pomyslných pilířích – za prvé na prostředí, v němž se zvířata pohybují, za druhé na genetice, za třetí na péči o jejich zdravý vývoj a v neposlední řadě je klíčová plnohodnotná a vyvážená výživa zvířat. První tři jmenované atributy jsem schopen zajistit „ve své režii“, otázku výživy jsem téměř před 20 lety uchopil ve spolupráci s odborným poradcem společnosti SCHAUMANN panem Ing. Petrem Hobzou – k mé absolutní spokojenosti jsme na základě jeho doporučení doposud vždy nalezli ten správný recept, jak krmnou dávku pro zvířata mého chovu koncipovat a případně obohatit s maximálním důrazem na jejich zdraví. To vše v kombinaci s preventivními účinky vůči neduhům, jímž jsou tato zvířata za svého života obvykle vystavena.“

 

Pohled do budoucnosti
Události poslední doby nabraly směr, nad jehož dalším vývojem je pan Cihlář v dobrém slova smyslu nucen poněkud popřemýšlet. V jednom má zcela jasno – dosavadní každodenní „rituály“ spojené s provozem jeho farmy v žádném případě ošidit nehodlá. Je si vědom pomíjivosti na tomto místě s nadsázkou vyřčené „světské slávy“, která jak nenadále přišla, tak může velmi rychle odejít. Každopádně by velmi rád od jeho první národní šampionky Sáry získal pokud možno co nejvíce potomků. Má motivaci pokračovat i v dalších účastech na špičkových chovatelských soutěžích, události posledních měsíců a dnů možná posílily jeho chovatelské sebevědomí. Sám Radek Cihlář se s námi loučí: „Chci, a udělám pro to maximum, abychom společně s manželkou důstojně pokračovali v rodinné tradici – je to otázka mé osobní cti a především úcty k rodičům, kteří se v těžkých začátcích tolik obětovali. Upřímně bych si přál, aby se jednou můj syn, který momentálně studuje a který je již nyní mou „pravou i levou rukou“, stal mým plnohodnotným nástupcem.
Pokračovatelem, který by poponesl rodinnou štafetu zase o nějaký ten kousek dále.“

TiskNahoru